Deník z fitness světa - Aleš Lamka
Aleš Lamka je 29 bodybuilder pocházející z Hronova, který si úspěšně jde za svým cílem. Otázkou ale je: Chtěl být odjakživa člověk, který pomáhá lidem, dělá to, co ho baví a naplňuje?
1) Každé malé dítě sní o tom, jak bude popelářem nebo hasičem. Byl tohle také tvůj dětský sen? Měl si to stejně jako ostatní děcka nebo sis šel od mala za svým?
„A sakra... To mě dostalo hned ze začátku. Upřímně si už ani nevybavuji, co jsem chtěl být zamlada. Vždy to spíše bylo podle toho, co se mi zrovna líbilo a nebo co jsem dělal.
Sportoval jsem od mala, hrál jsem hokej, tudíž jsem si představoval, jaké by to bylo živit se hokejem jako Jarda Jágr. Potom jsem skákal na BMX kole, tudíž jsem měl představy o tom, že se stanu zázračným jezdcem. Byly tady i filmy, kde jsem vídal Arnolda a další, no a přemýšlel jsem o tom, jaké by to bylo být někým takovým.
2) Na posledních závodech v kategorii Physique ses stal mistrem České republiky, nicméně absolutní vítězství nepadlo. Bral si to jako prohru nebo tě to namotivovalo do dalších let makat ještě víc?
Toto je docela složitá otázka a je těžké na ni odpovědět, ale budu upřímný. I když na závody nechodím bezpodmínečně pouze pro výhry a zároveň jsem věděl, že tam třeba nejlepší formu nemám, tak jsem byl zklamaný. Byl to pro mě jeden z posledních cílů, který jsem tady nedokázal. Potřetí za sebou to dopadlo stejně. Předchozí soutěže nebyly problém, vždy jsem byl první a zde u posledního kroku vždy zvítězí jiný kluk. Vidíte, jak pobíhá s národním trenérem okolo pódia a v koutku duše plánují pokračování na mistrovství Evropy.
Znovu ale opakuji! Netvrdím, že jsem byl jednoznačně nejlepší a rozhodně jsem měl vyhrát. Je to subjektivní sport a záleží na rozhodčích. Každopádně podobné výsledky a věci okolo nich vás potom zklamou a naznačí vám, že pokud okolo sebe nemáte lidi z té „nejvyšší party“, nepokračujete s ambicemi dál do největších výšin, tak pravděpodobně můžete zapomenout, že se budete umísťovat na prvních místech větších soutěží.“
3) Jaká je tvoje neoblíbenější partie na cvičení a proč zrovna ta?
„Nejoblíbenější věc v posilovně pro mě je mrtvý tah. Vím, že to není partie, ale musím to tak říct. Je to velmi náročný cvik na techniku, který vás nutí přemýšlet o sebemenších detailech. Dozvíte se spoustu o možnostech své mobility a díky velké váze, kterou si můžete naložit, se cítíte velmi dobře! Baví mě se v něm zlepšovat a vychytávat vše do detailu.“
4) Jaká je podle tebe největší chyba, kterou dělají začátečníci, ať je to ve stravě nebo cvičení.
„Je toho spousta. Spolupracuji se spoustou lidí a nikdy to není to samé. Spousta lidí odmítá dostatečně dlouho spát. Spousta lidí odmítá jíst takové množství a nebo druhy jídel, které jsou holt potřeba, aby to mělo výsledky. Spousta lidí chce buď necvičit vůbec a nebo cvičit jak šílenec a přitom mít dobré výsledky. Největší chybou asi je, že lidé často neposlouchají vlastní tělo, nesnaží se najít věci, které budou sedět a fungovat přímo jim. Hledají zázraky a kopírují cizí lidi.“
5) Co tě motivuje ke cvičení a zdravému životnímu stylu? Jsi motivátorem sám pro sebe nebo k někomu vzhlížíš?
V této době už mě nemotivuje vyloženě nikdo jiný. Cvičím a držím se životního stylu, protože mě to baví. Naplňuje mě to a je to zároveň má práce. Chci být dobrý ve své práci. To mě případně mé budoucí rodině zajistí dobrý život. Na začátku padla otázka, co je můj dětský sen. Hokej a nebo Arnold to není, je to jen fitnessák. Jsem na to ale hrdý a rozhodně se toho nechci pouštět! Věřím také, že má práce má smysl. Pomáháte lidem měnit postavy a často i jejich životy. Pochvalné zprávy, které se k vám dostanou, opravdu stojí za to.“
6) Každý dělal při svých začátcích chyby. Máš i ty nějaké? Kdyby ses mohl vrátit zpět v čase, změnil bys něco?
„První tři roky cvičení jsem vůbec neřešil stravu. Chtěl jsem makat a zlepšovat se. Odmítal jsem si ale připustit, že budu muset držet nějakou dietu. Lituji těchto tří let, které byly kvůli tomu více méně zbytečné a beze změny na těle či ve výkonech. Chtěl bych od začátku udělat vše správně! Čas bych nějak dál asi nevracel, i když jsem dělal spoustu kravin, jako je třeba chlastání. Přeci jen jsem v tu dobu poznal svou přítelkyni, bez které bych si to teď neuměl představit.“
7) Jsi trenérem, youtuberem, závodníkem, businessmanem a přítelem v jednom. Jak to všechno zvládáš a stíháš?
„Tak, že jsem sobecký zmetek. Bohužel nepřeháním. Pokud tohle všechno chcete stíhat, bohužel není moc času na ostatní věci a musíte využít hodně času na tyto věci. Proto jsem také neskutečně rád, že mám takovou přítelkyni, jakou mám. Je to divné, ale přítelkyně Verča ještě neutekla a pomáhá mi, jak to jen jde. Mám také další lidi, kteří mi s businessem a youtuberováním pomáhají, takže na vše nemusím být úplně sám jako na začátku. To bych již nezvládl. Možná bych toho zde využil a poděkoval jim :)“
8) Jsi zastáncem zdravého životního stylu. Máš i přesto to někdy den, kdy povolíš uzdu a dopřeješ si to, na co máš chuť?
Jsou doby, kdy musíte jet na 100 % obzvlášť okolo závodů. Je taky ale spousta dalšího času, kdy závody nejsou. V tuto chvíli to přehánět tolik nemusím a občas zajdu na jídlo do restaurace, v létě na grilovačku za rodiči. Byla doba, kdy jsem to trochu přeháněl a i tyto věci vynechával, ale to už mám za sebou.“
9) Co je podle tebe největší mýtus ve stravě a cvičení v celém fitness světě?
„Hledání zázračné diety. Nic takového neexistuje! Jezte správné množství živin tak, jak budete potřebovat, aby to mělo výsledky a dalo se to vydržet a pak to bude pro člověka nejlepší dieta. Spousta lidí spěchá a hledá zkratky. Chtějí vše okamžitě, a proto většinou jen vymýšlí samé kraviny místo toho, aby šli a začali makat.“
10) Poslední otázka je z jiného soudku, na kterou se ptáme každého zpovídaného. Kde se vidíš za 10 let? Chceš pokračovat dále v tom, co doposud děláš? Závodit, točit, pomáhat nebo ustálit se a začít přemýšlet o rodině?
„Rozhodně budu pokračovat ve všem, co se děje a doufám, že kvalitněji. Chci zjistit, kam to až naše parta dotáhne, co všechno ještě zvládneme. Už nejsem nejmladší, rodina někde vzadu určitě je také. Nemám strach, že bychom to všechno nezvládli. Necháme se tedy překvapit.“
